Slovinsko, Irsko a Litva zaznamenaly roční inflaci mezi 0 až 0,1 %, což naznačuje riziko sklouznutí do deflace a následně do recese. Naopak Rumunsko, Belgie a Estonsko se potýkají s inflací v rozmezí 4,5 až 5 %, což je výrazně nad cílovou úrovní 2 %.

Jednotná měnová politika eurozóny byla vždy založena na předpokladu, že se inflace v jednotlivých zemích postupně harmonizuje. Nynější strukturální problémy však ukazují na opak. Politická a ekonomická debata v Evropě však o těchto problémech téměř mlčí, protože pozornost se soustřeďuje na vnější krize, jako jsou válka na Ukrajině nebo druhé prezidentské období Donalda Trumpa.

Bývalý prezident ECB Mario Draghi v létě připustil, že euro není optimální měnovou oblastí. „Klíčová otázka nebyla, zda je eurozóna od počátku optimální měnovou oblastí - zjevně nebyla - ale zda jsou evropské země připraveny ji časem přiblížit k jedné oblasti,“ uvedl Draghi. Tento politický projekt však ztrácí na ekonomické podpoře, což dříve živilo obavy odpůrců federalizace Evropy, uvádí server UnHerd.com.
Druhé Trumpovo prezidentské období přináší další výzvy. Očekávané americké tarify mohou zpomalit hospodářský růst, zatímco tlak na zavedení evropských tarifů vůči Číně by mohl naopak zvýšit inflaci. Evropští politici však na Trumpovo znovuzvolení nebyli připraveni. Teprve koncem října vznikla „Trumpova pracovní skupina“, což naznačuje nedostatek strategického plánování.